O nás

Jan Soukup

Klinický psycholog, psychoterapeut a supervizor. Žije v Brně, studoval psychologii v Praze a v Marburgu (Německo). Přednášel na katedře adiktologie 1. LF UK, vede výcviky v Motivačních rozhovorech, člen týmu facilitátorů psychoterapeu­tického výcviku PCA v Brně, člen Motivational Interviewing Network of Trainers (MINT). Pracoval na Klinice adiktologie VFN, v domě na půli cesty o.s. DOM, v dětské psychiatrické léčebně Opařany, na stacionáři pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky VFN a v komunitě pro léčbu lidí s poruchami osobnosti o.s. Kaleidoskop. Absolvoval základní a supervizorský výcvik v rogersovské psychoterapii, základní a lektorský výcvik v motivačních rozhovorech pod vedením T. Larkina a J. Lundberga, mezinárodní výcvik trenérů motivačních rozhovorů MINT a výcvik v tanečně-pohybové terapii. Publikuje a přednáší hlavně na téma práce s motivací, trauma a disociace (rigorózní práce zde, články zde a zde), disertační práce na téma disociace v období dospívání. Autor knihy Motivační rozhovory v praxi (Portál, 2014), kapitol v knihách Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání (Mladá fronta, 2018), Motivace pacienta v diabetologické ambulanci (Mladá fronta, 2017), Klinická adiktologie (Grada, 2015). Kontakt: honzasoukup@yahoo.com

Mirka Benešová

Klinická psycholožka, psychoterapeutka a koučka. Pracuji na Psychosomatické klinice na Praze 6, přednáším stážistům, lektoruji kurzy pro efektivnější zacházení s náročnými emocemi, pracuji ve výzkumu zaměřeném na léčbu posttraumatické poruchy a těžiště mojí práce leží v individuální a skupinové psychoterapii. Absolvovala jsem psychoterapeutický výcvik v Rogersovské psychoterapii, výcvik v Motivačních rozhovorech pod vedením PhDr. Jana Soukupa, následně vzdělávání v Traumaterapii, výcvik koučů pod Českou asociací koučů, bodyterapeutický výcvik a aktuálně procházím supervizní částí výcviku v Transference Focused Psychotherapy. Přednáším a publikuji na témata efektivity psychoterapie, práce s motivací a psychoterapeutické práce s pacienty s poruchou osobnosti. 
Motivační rozhovory mě přivedly k porozumění tomu, proč často dobře míněná snaha a správně provedená intervence či diagnostika selhávají ve své působnosti. Naučily mě pokoře vůči svobodě a autonomii rozhodování mých klientů a stále mne vedou k hlubšímu a hlubšímu porozumění dynamiky zisků, obav a ambivalencí, které provází každého člověka na cestě za změnou sebe sama. Kontakt: mirka.benesova@gmail.com

Michal Raszka

Pracuji jako psychiatr a psychoterapeut od r. 2006 a stále mě to baví. V rámci toho se věnuji vztahovým a hlubinným souvislostem psychických onemocnění a motivaci v různých kontextech (nasazování medikace, nabízení terapeutických možností, práce s lidmi se závislostí, řešení krizových situací na akutním psychiatrickém oddělení). Absolvoval jsem výcvik v psychodynamicky zaměřené psychoterapii SUR a v současnosti jsem vedoucí výcvikové skupiny. Vedl jsem několik psychoterapeutických skupin zaměřených na léčbu úzkostí a také závislosti na alkoholu. Výzkumně jsem se v bývalém Psychiatrickém centru Praha (aktuálně Národní ústav duševního zdraví) věnoval tzv. disociativním stavům jak z hlediska projevů, psychoterapie, tak z hlediska neurobiologie (disertační práce zde). Jsem spoluzakladatel a člen výboru Neuropsychiatrického fóra, které se snaží posílit mezioborovou spolupráci „neuro-psycho“ disciplín. Přednáším na téma komunikace s lidmi s duševním onemocněním, neuropsychoterapie, syndrom vyhoření a motivace. Motivační rozhovory jsou za mě nejen efektivní technikou, ale zejména filozofií přístupu, který poskytuje klientovi prostor a prohlubuje jeho uvědomění. Více o mě najdete na mém profilu www.michalraszka.cz.

Eva Kavanová

Jsem klinická psycholožka a psychoterapeutka. Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na Filosofické fakultě UCM v Trnavě. Následně (v r.2004) jsem nastoupila do Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze a započala tak přípravu ke klinicko-psychologické atestaci. V PNB jsem pracovala na různých odděleních, zejména jsem se ale věnovala problematice závislostí. Náplní mé práce byla psychodiagnostika, individuální a skupinová psychoterapie, vedení komunitních a skupinových programů, motivačních rozhovorů, přednášek a relaxací. Složila jsem specializační zkoušku z klinické psychologie i z psychoterapie.

Svojí další klinicko-psychologickou a psychoterapeutickou praxi jsem získávala na několika pracovištích: Institut pro výzkum rodiny, Klinicko-psychologická ordinace Příbram, Bílý kruh bezpečí, Centrum duševního zdraví pro Prahu 9, Klinicko-psychologická ordinace Satalice. Působím také jako lektorka, při lektorování se zabývám problematikou agrese a tématem motivačních rozhovorů. Součástí mojí práce je pravidelná supervize a psychohygiena. Mám ráda hudbu a tanec, nové síly čerpám s rodinou na výletech v přírodě. Jsem členka Asociace klinických psychologů.

Petr Elis

Aktuálně pracuji ve svojí společnosti Inuit.cz jako lektor a kouč rozvoje manažerských dovedností a metodiky Motivačního managementu. Pracoval jsem mnoho let v ČSOB jako interní kouč a konzultant, později jako metodik a manažer obchodních a manažerských dovedností. Studoval jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze, absolvoval jsem psychoterapeutický výcvik (PCA) a kurzy zaměřené na koučování a management. Působil jsem jako instruktor v Prázdninové škole Lipnice a dlouholetý vedoucí skautského oddílu.

Setkání s MI mi pomohlo prohloubit a ještě více konkretizovat mé zaměření, kterému se věnuji již od studií po výcviku PCA Praha. Principy i konkrétní postupy MI nejvíce používám v ziskových firmách při vedení lidí – spojení výkonu, spokojenosti zaměstnanců a žití ve změnách. To vše se zvětšováním vnímání osobního smyslu zaměstnanců.

Dařilo se nám šířit zkušenosti MI mezi ostatní manažery. Nejvíce se osvědčilo zvětšování empatie ke svým členům týmu, zvětšování jejich autonomie v rozhodování o pracovních záležitostech a tím tedy i větší chuť zvolené věci realizovat. A obchodníci, kteří mají na starosti movitější klienty se více dokázali vžít do životních situací klientů a tolik netlačit na své návrhy.

Mně, jako šéfovi trenérů banky MI pomáhaly být lepším vedoucím – vnímavějším, dodávající trenérům důvěru ve vlastní schopnosti a myslím přispívaly k hledání vlastního smyslu a jak do něj zapadá i mé zaměstnání. Nyní MI hodně využívám ve spojení s dalšími motivačními prvky v tzv. Motivačním managementu – přístupu, který vedoucím pomáhá podporovat výkonný a spokojený tým při pěstování vlastní empatie, vedení členů týmu k větší samostatnost a způsobu oceňování, který více probouzí vnitřní motivaci. MI nemusí sedět všem vedoucím, každý z nich je osobitý, ale pomáhají v různé míře dělat práci lidštější.

Tomáš Nevrkla

Kontaktní a poradenský pracovník – Kontaktní centrum v Brně, Společnost Podané ruce o.p.s. Vedení svépomocných podpůrných skupin pro rodiče a osoby blízké lidem s adiktologickými potížemi – Terapeutické centrum v JMK, Společnost Podané ruce o.p.s.. Dříve dětský domov. Jednadvacetiletá praxe v pomáhajících profesích. Absolvent sebezkušenostního výcviku a tříletého tréninku školitelů v oblasti: „Motivační rozhovory a základy supervize“ (vedeného irskými odborníky J. Lundbergem a T. Larkinem). Lektor, specialista Motivační rozhovory. „Kvalifikační multidisciplinární kurz pro pracovníky v sociálních službách zaměřených na prevenci, léčbu a redukci škod zneužívání návykových látek“; vzdělávací program v kolaborativní a dialogické praxi „Možnosti dialogu“ (Narativ).
Motivační rozhovory mě především naučily respektu k jedinečnosti každého člověka. A taky naslouchat, klidně i tichu. Při práci s rodiči a osobami blízkými si často vzpomenu na text od Adama Svatoše z kapely Prago union: „…Ty víš co chci říct, já vím co chceš slyšet, možná proto jsme pořád tak tiše…“ Myslím, že klíčem k dialogu je umění naslouchat a vzájemná zvědavost. Kontakt: nevrkla.tomas@email.cz

Vladimír Kmoch

Jsem psychiatr žijící v Praze. Vystudoval jsem 1. lékařskou fakultu UK, kde nyní také dále učím.  S motivačními rozhovory jsem se prvně setkal, když jsem pracoval na Psychiatrické klinice 1.LF UK a VFN. Pracoval jsem chvíli i na oddělení pro léčbu poruch příjmu potravy a pomoci rozvinout motivaci byl někdy složitý úkol. Tam jsem se v týmu také prvně setkal s PhDr. Janem Soukupem a ten mi o motivačních rozhovorech jako moderní variantě komunikace s pacientem prvně něco pověděl a zapálil pro další zkoumání. V roce 2001 jsem spoluzaložil diskuzní konferenční platformu Neuropsychiatrické fórum (npforum.eu) a jako člen vědeckého výboru se podílím na jeho přípravě a rozvoji.  S nabídkou následné práce na Klinice adiktologie, kde vedu ambulanci pro nealkoholové závislosti (adiktologie.cz), přišla i šance si motivační rozhovory vyzkoušet v tréningu, který byl složen ze tří úrovní. Protože pracuji denně s pacienty různě motivovanými a motivační rozhovory historicky nacházely skvělé uplatnění právě u drogově závislých, jsem za tuto cestu nakonec velmi rád. Celkem specifickou skupinou jsou závislí na opioidech, kde je motivační práce někdy delší proces, ale z legálních drog techniku používám nejčastěji u kuřáků tabáku, nebo uživatelů z-hypnotik. Zkušenost s motivačními rozhovory jsem s radostí sdílel na stáži s kolegy z Berlína, kteří jí využívají při léčbě drogově závislých a sociální práci. V posledních letech pracuji také v Centru pro léčbu digitálních závislostí (inep.cz), jedná se nejčastěji o dospělé problémové uživatele sociálních sítí, online her, kdy tento problém často komplikuje porucha nálady (úzkost, deprese, FOMO-fear of missing out, kyberchondrie). Tyto digitální poruchy (postihují 3-7% populace) řadíme mezi jiné impulsivní poruchy a čekáme na novou 11. podobu klasifikace MKN. Najít tu rozumnou motivaci a rovnováhu v životosprávě, kdy kyberprostoru není ještě moc, řeším s pacienty denně v běžné psychiatrické ambulanci, protože to má vliv nejen na spánek, soustředění, ale i náladu a dle posledních studií i na depresivitu, spokojenost se životem, vztahy, osobnost a suicidalitu. Léčbu někdy doplňuji o prvky hortiterapie (zahradní terapie), jógy nebo autogenního tréningu. Krom Doporučených postupů psychiatrické péče IV (2014), jsem měl možnost se podílet na kapitolách v  knihách Naléhavé stavy v psychiatrii (Maxdorf, 2014) nebo Klinická adiktologie (Grada, 2015), působím jako recenzent časopisů Česká a slovenská psychiatrie, Adiktologie a Adiktologie v preventivní a léčebné praxi.